Děti tvoří pohádky

Pohádky jsou a měly by být nedílnou součástí dětství. Ať už hovoříme o těch, které se dědí z generace na generaci, nebo o těch, které rodiče dětem vymýšlejí. Autory pohádek však mohou být i děti samy.

Zkuste někdy s dítětem následující cvičení. Pozor však, aby to nebylo ve chvíli, kdy už je hodně unavené. Bude u něj totiž zapojovat fantazii, vlastně ji bude nevědomky, za vaší pomoci, rozvíjet.

Začněte dítěti vyprávět následující pohádku. Záměrně je nedokončená, to bude úkol dítěte. Vy ho na to před začátkem vyprávění upozorněte a poproste jej, aby vám pomohlo pohádku dopovídat. Pokud uvidíte, že ho to baví, zkuste to i příště. Využijte například motivy a události z vašeho reálného života. Podle toho, kam dítě začne pohádku směřovat, uvidíte, jak by např. daný problém řešilo.

Pohádka

“Bylo nebylo, na jednom místě, které se ukrývalo hluboko v lesích, žily plyšové hračky. Měly tam svou školu a školku, hřiště, kamarády a dělaly to, co dělají malé děti v opravdových městech. To místo, kde žily, se jmenovalo Plyšákov. Dostaly se tam hračky, které děti přestanou mít rády nebo  hračky, se kterými si už nikdo nehraje. Jednou na takovém místě skončil i …(uveďte jméno nebo druh nejoblíbenějšího plyšáka vašeho dítěte). Tato hračka se tam ale dostala úplnou náhodou. Její majitel ….(jméno vašeho dítěte např. Honzík) ji zapomněl na hřišti. No a ten Honzík svou hračku všude hledá a neví, co má dělat. Jednou Honzíka napadne, že….”, dítě pokračuje.

Když si nebude vaše dítě vědět rady, můžete mu samozřejmě pomoci nebo pohádku tvořit s ním.

(námět pohádky čerpán z knihy na rozvoj EQ u dětí: Ferda a jeho mouchy)

  • pohádky
  • rozvoj
  • tvořivost